„… mírně podlouhlý obličej, vysoké čelo s dvěma výraznými čárami obočí, hranaté čelisti zdůrazňující celkový dojem mohutnosti a hlavně oči, podivné, nejasné barvy, oči hluboce posazené, co chvíli uplouvající pohledem někam do neznáma. Ne, takové zvláštní oči jsem neviděl snad ještě nikdy v životě…“ Tak popisuje tajuplného Old Surehanda sám Old Shatterhand. V druhé části dvoudílného románu se pátrání po dávném zločinu značně zamotává a vede naše hrdiny do Skalistých hor. Karl May prokládá napínavý děj barvitými popisy přírody, jež opravdu působí víc než autenticky, jako by autor na Dalekém západě opravdu byl. A navíc se ústy Old Shatterhanda vyjadřuje k víře v Boha, ve smysl čestného a pravdivého pozemského života a se smutkem hovoří i o bezedné lidské nenávisti, jež zahubila indiánskou civilizaci. Jsou to úvahy, které jsou paradoxně dnes aktuálnější než kdy dřív. Upozorňuje na to v doslovu ke knize Karel Deniš a popisuje okolnosti vzniku díla, jeho české překlady i filmové verze a líčí duchovní proměnu Karla Maye, „ první německé pophvězdy“ právě v souvislosti s vydáním románu Old Surehand.
