Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie-Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák? V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži. Život je již za půlí své pouti, podstatná poznání, zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby máme za sebou, ale svět a život nepřestávají naléhat. I toto naléhání stárne, hranatí a těžkne; tak známé, a přece někdy sotva pojatelné. Rozumíme si ještě, svému jazyku, jeden druhému či aspoň trochu sami sobě? Anebo jsme, spolu s okolními věcmi, městem a vůbec celým světem, stiženi podivným mutismem? Neschopni ze sebe vypravit kloudné slovo, větu? Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít. V tomhle městě jménem Ostrava si musíme vyrobit své trudné, umanuté palivo k přežití. V této neladné, pracné noci, zatímco slušní lidé zaspávají zkázu, se básníka vytrvale drží jeho nespavost. Někdo tu stráž má dotáhnout do konce. Jan Štolba Státní cena za literaturu 2013 Nominace na Magnesii Literu 2013 za poezii
