Vyrazila mu dech, když vyšla ze dveří koupelny. Ani róba, ani košilka, ani nahota. Věru podivný ústroj měla Kateřina Hybnerová na sobě, předpokládalo-li se, že půjde o vyvrcholení romantického večera. Šedozelená polovojenská kombinéza. Kostkovaná košile. Na nohou holínky. Na rukou zahradnické rukavice. „ Co – co to má...,“ vydechl. „ Mlčte!" okřikla ho. „ Už jsem toho od vás slyšela dost. Jste hlupák, jestli jste mě považoval za nadrženou paničku, která si vás vybrala pro milostné dobrodružství. Asi jsem přece jen nebyla v mládí tak špatnou herečkou, jak o sobě říkám. No nic, to už je pryč. A vy už máte své hodiny tak jako tak spočítány.“
Kołczan KsiążekStrona głównaZałóż kontoZaloguj się